Happy New Year, Happy New Life!




Sedím v obýváku, který osvětluje jen několik svíček a luceren různých velikostí, stále ještě si užívám vůni vánočního oleje z aromalampy a poslední pohledy na ozdobený vánoční stromek. Je čtvrtek večer a i já vám chci popřát šťastný vstup do nového roku, i když první pracovní týden už máme skoro za sebou. Proč tedy tak "opožděně"? Se všemi možnými přáními, ohlédnutími a best of 2017 okamžiky se roztrhl pytel, tak jsem vás nechtěla zahltit ještě těmi svými. Hlavně proto, že já sama si na tohle moc nepotrpím, silvestr již tradičně nějak moc neprožívám a na nové začátky s prvním lednem spojené vlastně nevěřím. Vážně nerada věci odkládám a stejně to mám i s různými předsevzetími, touhami po změnách a odhodláními. Takže dělám věci v tu chvíli, ve kterou mě napadnou a nečekám na určitý den. Dost možná bych si to totiž do té doby rozmyslela.

Proč tedy vůbec tenhle článek? Tyto svátky jsem si totiž asi poprvé v životě pořádně uvědomila, co pro mě samotnou znamenají a jak je trávím nejradši. Stejně tak víc než kdy jindy vnímám to, co si přejí lidi okolo mě a jak to prožívají, což už napověděl i předchozí post. Zkrátka si myslím, že je příliš velká škoda zabývat se věcmi, které nemůžeme ovlivnit a být kvůli tomu mrzutí, mít špatnou náladu a neužívat si hezké chvíle, které každý den přináší. A že jich je! Že nevíte, co si z toho vzít? Řeknu vám, pro co jsem se rozhodla já.


Víc se smát (na lidi okolo)

Úsměv je něco, co jsem si přivezla před pár lety z Kanady. Nikde jinde jsem nezažila, aby se na mě usmívaly prodavačky v obchodě nebo paní na poště, aby se mnou prohodily pár frází a já bych měla pocit, že mi chtějí opravdu pomoct, když budu potřebovat. Abych zrušení tarifu vyřešila po telefonu bez všech možných žádostí a schvalovacích procesů, na konci kterých mě čekalo penále a pak možná to zrušení tarifu. Aby majitel našeho domu řešil všechno s námi z očí do očí a ještě u toho byl milý a netvářil se, že ho jen obtěžujeme. Naopak. Možná někdo namítne, že je to jen přetvářka, že se tak tváří na všechny a vždycky. No a? Není i to snad lepší, než zamračené odsekávání paní v obchodě a neochota udělat i to, co je náplní její práce? Já myslím, že rozhodně ano. Tyhle úsměvy mě tehdy doslova nakazily a od té doby to praktikuju i tady. Proč se na někoho mračit, když se můžu smát - navíc je dokázané, že když se budete na někoho usmívat a budete milí i když máte zrovna náladu pod psa, zaručeně vám ji to zvedne. Úsměvy se vám totiž budou vracet a to je přece ten nejlepší recept na dobrou náladu. Takhle jednoduché to je. Tak co, zkusíte to taky?



Víc odpočívat

Odpočinek je něco, co se mi dlouhodobě nedaří dodržovat. A teď nemyslím ten vysoce módní aktivní odpočinek, kdy se každý snaží najet co nejvíce kilometrů na kole, na instagram postuje fotky z fitka a podobně. Myslím tím ten úplně obyčejný pasivní odpočinek s knihou, kdy strávíte doma třeba celou neděli. Teda, aby bylo jasno - základku jsem strávila s míčem na palubovce, permanentku do fitka využívám zcela běžně, před téměř pěti lety jsem propadla běhání a józe, od jara do podzimu mě najdete na výšlapech v horách a pokud byste se mi chtěli pomstít, poslali byste mě na týden na dovolenou do rezortu k moři. Takže mám problém spíš opačný. Moc aktivit a málo času a neschopnost jen tak "nic nedělat". Teď se mi to povedlo po třech letech (ano, správně, moje intervaly se počítají na roky), kdy jsem o Vánocích marodila - a strávila tři celé dny doma. Já, která mám běžně rozplánovanou každou minutu volného času, jsem najednou měla času přímo moře a nevěděla, kde začít. Být neustále v pohybu mi neskutečně vyhovuje, ale najednou jsem si užívala to, že si čtu knihu, brouzdám po Pinterestu, plánuju aktivity na dobu, až budu zdravá (asi abych měla aspoň pocit, že zase budu něco dělat) a po letech vytáhla pastely, skicák a jen tak tvořila. Bylo to neuvěřitelně skvělý a i když nemoc není něco, za co bych byla ráda, v tuhle dobu jsem si na tom prostě našla to pozitivní. I proto, že prosinec byl celkově hodně hektický a tělo jednoduše už potřebovalo oddech, tak si to vybralo.
Zkuste se zamyslet nad tím, jestli byste se taky neměli jednou za čas věnovat vážně jen sobě. Vyškrtnout pro jednouo všechny lekce jógy, uklidit brusle a užít si čas jen se svými myšlenkami, o nic se nestarat a úplně "vypnout". Ať už to bude čtení oblíbeného časopisu nebo koukání na všechny díly Sexu ve městě, nejdůležitější je, abyste z toho vy měli dobrý pocit a radost.


Trávit čas s lidmi, kteří za to stojí

Vyselektovat a úplně odříznout ty, kteří vás jen využívají sami pro své blaho, je docela těžké. Nejčastěji jsou to totiž lidi, se kterými trávíte hodně času, znáte je dlouho, máte pocit, že vás opravdu potřebují... Přes to všechno je velmi snadné přehlédnout, že vás jen využívají a na vašich potřebách jim tak úplně nezáleží. Možná to nedělají schválně a vlastně si to ani neuvědomují, ale vás to vysává. Najednou nemáte čas sami pro sebe, na partnera, na to, co byste nejradši v tu chvíli dělali. Protože někdo OČEKÁVÁ, že uděláte něco pro ně. Když vás každou hodinu bombarduje telefonáty o tom, jak špatně se má a co hrozného se děje, aniž by někdy zavolal a jen tak se vás zeptal jak se máte, je ta pravá chvíle pro to říct dost a zamyslet se, jak to změnit. Každý máme někdy těžší období a kde jinde si ulevit, než vypovídat se kamarádce. Každý by ale měl pochopit a respektovat, že tu nejste jen pro něj a že máte taky vlastní život a jiné přátele, kterým se chcete věnovat.
Stejné je to s lidmi, kteří se urazí pokaždé, když neuděláte, jak chtějí. To je kapitola sama pro sebe a měla by končit ve věku asi tak 12 let. Pokud ne, sbohem!
Buďte s tím, kdo za to stojí a o kom víte, že vám to vrátí, až na tom budete špatně. Nebo i dobře, prostě kdykoliv. Upřímné a oboustranné vztahy jsou ten největší dar, který můžeme dostat (a dát).



Být víc pozitivní

Mít radost z maličkostí a na všechno se dívat tak trochu s nadhledem. Na každé hádce, propršeném dni, nepovedeném jídle je něco pozitivního, něco si z toho můžeme vzít a zúročit to. Nehroutit se z nezdarů a užívat si, co se nám povede podle našich představ. Ať už je to bezchybný pozdrav slunci, nebo polévka k večeři, proč z toho nemít radost? Já jsem pro to užívat si život plnými doušky a mít radost každý den aspoň jednou :)



Co je tedy moje přání (nejen novoročním) nám všem? Žijme šťastný život a nejen tenhle rok.


V.

CONVERSATION

0 thoughts:

Okomentovat

Back
to top