Lofoten Diary


Je ráno a kontroluji, co se přes noc událo nového na instagramu. Letní outfit, snídaně v Café Louvre, Duomo di Milano a nová kabelka Céline... v tu chvíli mě zastaví pohled na osobu v bundě sedící na kraji hory s naprosto úžasným výhledem. Nějaký ostrov, moře, zářivé barvy a mě se tají dech. Minutu se na to dívám a pak se rozhodnu hodit udanou polohu do googlu. Ani já, stejně jako naprostá většina dalších lidí, kterým jsem později o našich plánech říkala, jsem netušila, kde se Lofoty nachází. Když jsem na mapě uviděla souostroví zvláštního tvaru za polárním kruhem, okamžitě jsem věděla, že tam se jednou rozhodně podívám. Nejdřív mě nenapadlo, že to bude tak brzy a že kvůli tomu úplně překopeme naše plány, ale netrvalo to ani dva dny a bylo jasno.


Nejsem moc zastánce kdo ví jak dlouhého plánování (asi to bude tím, že plánování je moje práce) a ráda a často se rozhoduju impulzivně. Vlastně mi to vyhovuje, protože z dalekých plánů se cítím spíš tak nějak sešněrovaná a nervózní a zkrátka to nedělám. Tím pádem jsme na rozmyšlení cesty měli necelý měsíc a i když jsem se trochu bála, jak to dopadne - přece jen s dovolenou strávenou v autě na dalekém severu jsme zkušenosti neměli ani jeden - musím říct, že to úplně stačilo.
Rozhodli jsme se pro trajekt z Německa do Švédska a pak rovnou na Lofoty. Cestou zpátky jsme se chtěli zastavit ještě na pár míst ve středním Norsku, ale to jsme už nechali volné (jak jinak) s tím, že se rozhodneme podle počasí a toho, jak na tom budeme časově kvůli návratu.
Jakmile jsme si řekli jasný termín, zabookovali jsme trajekt, což doporučuju udělat co  nejdříve. Hodně záleží, kdy a kam jedete, jestli v hlavní sezoně a jakou trasou. My jsme zvolili jednu z těch nejvytíženějších, tedy z německého Rostocku do švédského Trelleborgu. Jednodušší jsme to ale nadruhou stranu měli v tom, že jsme jeli až v září, což už hlavní sezona úplně není. A tenhle termín vlastně můžu i doporučit, protože zajedno nikde nejsou lidi, zvlášť pak na severu a hlavně máte velkou šanci vidět polární záři. To byl obrovský sen nás obou, který se naplnil hned třikrát.


Sbalili jsme hromady jídla, spacáky, spoustu oblečení a v úterý 5. září jsme vyrazili směr Rostock. Ty hromady jídla a spoustu oblečení bych podtrhla hned několikrát a červeně, protože v Norsku je opravdu hodně draho a počasí nevyzpytatelné. To, že jsme skoro půlku zásob přivezli zpátky a počasí nám vyšlo na jedničku a já tak potřebovala (kromě spodního prádla, samozřejmě) jen asi pět triček, dvě mikiny a troje legíny a trekové kalhoty, byla spíš ta lepší varianta a náhoda. A fakt, že i v podstatě v létě si radši přibalte čepici a rukavice, nejspíš zdůrazňovat nemusím. I když je totiž teplo, od oceánu dokáže foukat opravdu hodně silný a studený vítr a jsem si jistá, že nikdo nechce půlku dovolené odstonat. Proto taky doporučuju stáhnout si aplikaci Windy, kde to všechno můžete sledovat a třeba podle toho operativně i měnit svoje plány. Ono totiž než se z Prahy dostanete až do Bodø, odkud jsme jeli dalším trajektem, se může počasí dost změnit a trajekty nemusí vůbec vyplout. A to je pak docela dobré to vědět předem a zařídit se jinak a neztrácet třeba i dva dny, než se vítr uklidní. Co se týče dalších praktických informací, které vás možná  hned tak nenapadnou je třeba i to, že roaming už se nevztahuje na země EU a ani na Norsko i přes to, že v EU není. Takže voláte a brouzdáte na internetu stejně, jako doma. Což je fajn, protože na Lofotech na nějakou free wifi téměř všude můžete zapomenout. Ale o to je to hezčí :) Všude se domluvíte anglicky, platit kartou se dá taky bez problémů, spát můžete vlastně kdekoliv dál od domů a s výjimkou míst, kde je to výslovně zakázané. Za dálnice se platí mýtné, které se vám strhává z účtu, protože poznávací značku auta je potřeba předem zaregistrovat. Tahle starost tedy odpadá. A z čeho jsem byla unešená asi nejvíc je to, jak je všude čisto! Na odpočívadlech určených k přespání bylo vytápěné WC s teplou vodou, toaletním papírem a mýdlem (!!), což jsme ocenili hlavně po vaření, když jsme potřebovali umýt nádobí a příbory. Na každém kroku je prostě vidět, že Norové si své země, přírody a vlastně všeho opravdu váží a myslím, že by to tak mělo a mohlo být i u nás.


Tolik k teorii a radám, teď se pojďme přesunout k fotkám.
Městečko Reine se mi líbilo asi nejvíc. Těžko říct, jestli to bylo díky tomu otevřenému prostoru, slunci, horám okolo... Působí tak nějak pozitivně a útulně. Nejspíš to ale bylo hlavně díky tomu, že už bylo po sezoně sušení tresek, takže jsme byli ušetřeni zápachu, který jinak oblažuje snad celé Lofoty.
Hned první den jsme si dali hike na Reinebringen, odkud je úžasný rozhled na široké okolí a je to taky místo, ze kterého je focená snad většina pohledů, které si můžete na Lofotech koupit. Když zadáte do googlu Reine, určitě bude tahle vyhlídka na prvních místech toho, co se vám objeví. A právem, protože je to vážně nádhera. Ne teda ta cesta na vrchol, která od začátku stoupání neměří ani kilometr, ale převýšení je cca 400 metrů a to je teda docela zápřah. Nejednou doslova lezete po stěně, chytáte se všeho možného a modlíte se, aby vám neuklouzla noha. My jsme měli štěstí, že bylo sucho jak ten den, tak i pár dní předtím a i tak bylo chvílemi o zábavu postaráno. Po hodině a kousek funění, potu a nadávek se nám otevřel jeden z nejúžasnějších pohledů a ty nedorfiny, které se vyplaví na vrcholku každé hory, za to opravdu stojí. A taky ta sváča a pivo, že.


Dalším velkým hikem byl vrcholek Ryten nad pláží Kvalvika. Výšlap už byl o hodně pohodlnější, šlo se totiž po docela normálním trailu a neměla jsem tak pocit, že bych potřebovala ideálně 8 končetin k tomu, abych se někde udržela. Bylo opět nádherně a po zaparkování auta a přejití hřebenu na pláž jsme poznali opravdový severní vítr. Byli jsme ale připraveni a tak jsme se po krátké pauze na tyčinku a pití vydali na výstup.


Odpoledne jsme se jeli podívat i do Nusfjordu, malebného městečka ukrytého mezi kolmými skalami.


V Heningsværu nás přivítalo krásné počasí, prošli jsme se a já jsem neodolala ani nahlédnutí do obchodu s bytovými doplňky.


Cestou z Nusfjordu na pláž Skangsanden jsme vzali stopaře s pejskem - dobrodruha ze Španělska, který cestoval po Lofotech a fotil. Potvrdil nám, že ten večer mají být abnormálně dobré podmínky pro polární záři a říkal, že jede poblíž Skangsanden fotit přes noc. Měli jsme staženou aplikaci, která vám říká, jaká je pravděpodobnost polární záře a kde, tak jsme to registrovali, ale podle jeho nadšení jsme pochopili, že máme vážně štěstí a pomalu se začali těšit na večer. Našli jsme místo na přespání, připravili "ložnici" a protože se začalo stmívat, šla jsem nastavit foťák, abych pak mohla už jen mačkat spoušť. Vytáhli jsme skládací židle před auto, oblékli zimní oblečení a s Plzní v ruce (Češi na cestách, haha) si povídali, dívali se na západ slunce a čekali. A dočkali se :)


Po úžasném večerním zážitku bylo na programu další město. Dvě noci jsme přespali v nejlevnějším hotelu, který jsme ve Svolværu našli, konečně se osprchovali a užili si i trochu pohodlí ve smyslu spánku v posteli a vyhřátého pokoje. Musím však podotknout, že i takový hotel byl pěkný, čistý a vkusně vybavený. Obecně si na kdo ví jaký luxus nepotrpím, zvlášť když jde o to jen někde přespat a jet dál. V takovém případě stejně po hotelech moc času nestrávím.
Krátce jsme si prošli město, kde nás zastihl déšť, udělala jsem pár fotek a poprvé a naposledy jsme si sedli do kavárny a dali si kávu. To je taková moje povinnost - miluju kavárny, dokážu v nich sedět hodiny a číst si, nebo se jen tak dívat ven a přemýšlet nad vším a nad ničím. A ani tady se mi to nevyhnulo.


Cestou zpátky na jih jsme se zastavili na Trolí stezce a projeli se ke Geirangerfjordu, kde jsem opět jen rychle udělala pár fotek. Na odpočívadle jsme si uvařili oběd a pomalu se jelo dál na jih a domů.


Přesto, že spousta lidí může říct, že takhle daleký výlet znamená trávení času jen v autě, stojí to za to. Když si to dobře rozvrhnete, může to být jen přejíždění z jednoho zajímavého místa na další a nemusíte tak mít pocit, že do sedačky zarostete :) Navíc máte vážně spoustu příležitostí vidět nejrůznější místa, situace i zvířata a zkrátka i cesta je někdy cíl. A tady to platí dvojnásob.



I po několika měsících tím stále žiju, všechny pocity jsou pořád neskutečně intenzivní a je to jediné místo, u kterého mi naskakuje husí kůže, když se dívám na fotky nebo videa. Pokud hledáte trochu dobrodružství, trochu syrové přírody a hodně krásy a dechberoucích scenérií, měly by Lofoty být ve vašem cestovním plánu.

V.






CONVERSATION

0 thoughts:

Okomentovat

Back
to top