Happy People



Jak nejraději trávíte volný čas se svými nejbližšími? Jste zavrtaní pod dekou s filmy, renovujete byt nebo se potíte ve fitku? Pro mě je absolutní štěstí, když můžeme někam jet. I když je to třeba jen do jižních Čech a na pár hodin, těším se vždycky jako malá. Minulý víkend jsme si takhle vyjeli zmrznout nakrmit pár daňků a i díky počasí a sněhu to byla vážně romantika. A pro mě samozřejmě zážitek.

Když se po takovém výletě naložím do vany a mám čas přemýšlet, uvědomím si spoustu věcí. Třeba že mám vážně štěstí, že mám někoho, kdo se mnou rád absolvuje tyhle výlety. Někoho, kdo mě tolik podporuje v mých spontánních nápadech. Někoho, kdo mi vždycky řekne, že to zvládnu místo toho, aby mi něco rozmlouval. A trpí moje nálady. Je tu, i když bych ho zrovna nejradši neviděla. A sebe taky ne.


Každý není takový, jak může působit navenek. Může mít tvář pro sebe a tvář pro ostatní. 


Někdy mám pocit, že jsem na světě sama. Že všichni okolo mají někoho, komu můžou kdykoliv napsat, zavolat. A já mám pocit, že kdybych nebyla, nikdo by si nevšiml. To bych nejraději nevylezla z bytu. Nebo bych se naopak dlouhé hodiny procházela po lese a předstírala, že přesně to je náplň mého života. Místo toho se odhodlaně vrhnu do každodenního kolotoče a tvářím se, že nic. Nikdy nepoznám, z čeho tenhle pocit vznikne. Znáte ty věci, které vám přijdou na  mysl bezdůvodně, že to vůbec nečekáte? A drží se vás to třeba týden.
I když by to nejspíš nikdo z mého okolí neřekl, sebedůvěra je něco, co mi vždy chybělo. Proto jsem mnohem víc, než na ostatní, přísná sama na sebe. Někdy až moc, prý. Naštěstí mám vedle sebe někoho, kdo mě umí potěšit a věří mi mnohem víc, než já sama. Nejspíš bych nikdy nebyla tam, kde jsem, kdyby nebylo jeho.

Přála bych všem mít takového člověka. Ať už je to partner, kamarádka, máma... kdokoliv. Myslím, že většina lidí si neuvědomuje, jak úžasně působí jakákoliv pochvala, slova podpory, nebo třeba jen úsměv. Takový ten úsměv jen tak, někde na ulici na někoho, koho vůbec neznáte. Ale jen máte potřebu se na něj usmát. Napadlo vás někdy, že tomu člověku zlepšíte den? Nebo třeba celý týden? Doufám, že každý má  někoho takového doma nebo někde poblíž. 


Uvědomujete si, kolik skvělých lidí máte kolem sebe? A říkáte jim to? 


Neberte nikoho jako samozřejmost. Naučit se lidem říkat co pro vás znamenají je strašně důležité. Já jsem měla neuvěřitelné štěstí, že jsem potkala svého muže. S nikým nemám tolik společného, nikdo mě tolik nenaučil a tolik mi nevěřil. S nikým netrávím tolik času, je to zároveň nejlepší přítel a parťák. Díky, vesmíre. Za kamarádky, rodinu, manžela... Za chvíle, které mi beou dech, za lekce, díky kterým jsem tady, za přešlapy i za šťastná rozhodnutí.

Chci jen říct, že v dnešním světě, kdy se všichni honíme za materiálními statky a předháníme se ve velikostech bytů, nejnovějších modelech aut, počtech dovolených v Karibiku a kabelek, jsou tu mnohem důležitější věci. Ty, které se nedají vyjádřit penězi, ale slovy.

Tak. Nevím, jak vám, ale mně je líp.


V.






















CONVERSATION

0 thoughts:

Okomentovat

Back
to top