Dolomites - Seceda


Ahoj, dobrodruzi! Dnes mám pro vás dalších pár fotek z našeho italského víkendu.
Po sobotní návštěvě Benátek, na kterou jste se mohli podívat v předchozím postu, jsem uložila kabelku a bílé tenisky hluboko na dno tašky a vytáhla pohorky a krosnu. V plánu byl totiž výšlap na Secedu. Tedy původně jsme měli v plánu na Secedu vyjet lanovkou a udělat si okruh po vrcholcích. Ale to bychom nebyli my, aby něco nevyšlo tak, jak mělo. Ani jedna lanovka nejela, takže jsme museli improvizovat. To ale netrvalo ani dvě vteřiny a bylo jasné, že půjdeme po svých. Počasí přálo, i tak jsme ale pobalili další vrstvy oblečení, natřeli si čela "padesátkou" a mohli jsme vyrazit.


Měla jsem trochu strach ze značení trailů, přece jen ne všude to funguje jako u nás. Chvíli jsme nepotkali značku vůbec žádnou, jen ukazatel na rozcestí. Italové asi spoléhají na selský rozum a na to, že když je vyježděná cesta, tak je to snad jasné dost. No, my jsme si pár set metrů díky tomu zašli, protože jsme právě pořád čekali na nějakou odbočku. Když jsme se ocitli u nějaké samoty, kde rozhodně žádná ani vyšlapaná cestička nepokračovala, řekli jsme si, že tady asi nejspíš ne. A tak jsme poprvé využili stažené offline mapy v mobilu, které mám sice připravené vždy, ale třeba na Slovensku jsem je ještě nevytáhla. Vrátili jsme se tedy kousek zpátky a vydali se lesem. Tam jsme se po pár stech metrech konečně mohli začít spoléhat na značení na stromech. Chvíli jsme funěli do kopce, zavazovali tkaničky v mraveništích a říkali si, jak jsme rádi, že jdeme aspoň ve stínu, když jsme se napojili na další trail, který vedl po sjezdovce. Stínu už jsme si pak neužili vůbec, zato zbytků sněhu ano. Po pár minutách se nám začaly ukazovat první výhledy a vrcholky hor.


Dál už jsme šli celou dobu po sjezdovce a cestičkách, takže jsme bez problémů našli vyhlídku, kde jsme si dali svačinu, udělala jsem pár fotek a za necelou hodinu jsme se pomalu vydali zase dolů. Přesto, že předpověď jsme kontrolovali snad desetkrát denně, přeháňka s kroupami, která nás zastihla po tom, co jsme se dostali k autu, na radaru nebyla. Měli jsme teda vážně štěstí, protože to bych na vrcholku, kde byly všechny chaty zavřené, zažít nechtěla. Jinak jsme si ale na počasí stěžovat moc nemohli, moje spálená pěšinka ve vlasech mluví sama za sebe :D


Seceda byla jedním z vrcholků, u kterých jsem měla naprosto jasno, že je chci vidět za každou cenu. Stačilo pár fotek na instagramu :) A díky nejezdícím lanovkám jsme si užívali jak výstup, tak svačinu nahoře úplně sami. No řekněte, co je víc?


V.









CONVERSATION

0 thoughts:

Okomentovat

Back
to top