Venezia

by - 19:00


Hezké pondělí, moji milí. Jak jste si mohli všimnout z mého instagramu, poslední víkendy se nesly ve znamení cestování. Stejně, jako v pířpadě prvního květnového svátku jsme využili jednoho dne dovolené a dostali tak krásné čtyři dny volna, které jsme něvěnovali ničemu jinému, než zážitkům.
Přesto, že jsem holka marnivá, jak se mám rozhodnout, jestli dát poslední pětistovku za kus oblečení nebo jízdenku/letenku/vstup někam, je to celkem jasné. Zážitky zkrátka vládnou mému životu :) A jsem za to nesmírně ráda a uvědomuju si, jaké mám štěstí, že to všechno můžu prožívat.

No a přesto, že prodloužený víkend v italských Dolomitech jsme plánovali už od října jako výlet do přírody, jeden den jsme využili ne úplně nejlepší předpovědi počasí (která nakonec vyšla samozřejmě úplně jinak) a odskočili si ještě o 200 kilometrů dál, do Benátek.


Po přečtení pár článků a chvíli hledání informací jsme dospěli k názoru, že nejlepší bude vyrazit hodně brzy ráno, abychom chytli místo a zaparkovali přímo na okraji Benátek a nemuseli tak využívat už žádný další spoj. To se nám povedlo a v sobotu před devátou hodinou ráno už jsme si to rázovali přes první z asi tisíce mostů, které jsme ten den měli v rámci našeho okruhu přejít.
Plán jsme měli jasný - projít se po zajímavých místech, dát si kávu a zmrzlinu. Opravdu velkolepé, že? :D Ani jeden nejsme na obcházení všech muzeí, kostelů a náměstí, mnohem radši se prostě touláme a na ty krásy narážíme tak trochu náhodou. Miluju atmosféru italských měst a tak pro mě osobně má mnohem větší význam dát si prosecco a cappuccino ve stínu typicky jižanských budov starých stovky let a jen tak si užívat to, že nic nemusím.
Konkrétní cíl byl tedy jediný, a to Piazza San Marco. Tam jsme se po asi hodině a půl brouzdání a focení dostali, obloha se mezi tím vyjasnila a my jsme si mohli užívat pravé italské slunce. Musím říct, že takhle v květnu to bylo hodně příjemné, ale třeba v červenci to asi má jinou sílu a věřím, že horko (a davy) člověka unaví mnohem dřív.


Z Náměstí Svatého Marka jsme se vydali zase jinou cestou zpět směrem k parkovišti s tím, že se zastavíme sednout si někde na zahrádce a samozřejmě na tu zmrzlinu. Tady bych měla asi jedinou "radu" ohledně Benátek - hledejte. Zmrzlina u náměstí nebo u stanoviště přívozu byla dvakrát dražší, než ta o tři uličky dál z dohledu všech turistů. Zní to logicky a vlastně to asi každého napadne, ale i tak, někdy už vás chuť dožene k tomu, že to prostě přejdete a smíříte se s tím, že "tady to holt něco stojí". Ale nemusí to tak být vždycky, takže vydržte :)
Trochu nepříjemní byli akorát černoši, kteří byli snad v každé ne úplně frekventované uličce (což paradoxně nedává smysl) a žebrali po nás peníze. Pokud jste ale někdy procházeli uličkami staré Prahy, je to vlastně to stejné.


V Benátkách jsme strávili asi šest hodin, během kterých jsme nachodili 15 kilometrů a poznali tak město, ve kterém na vás dýchá historie na každém kroku. Věřím, že pro někoho by to bylo málo času, ale my jsme se už zase těšili do hor a na to, jak v neděli zažijeme přesný opak toho, co ve městě plném lidí.
Byli jste v Benátkách? A co se vám líbilo/nelíbilo nejvíc?
Krásný start nového týdne!

V.


















You May Also Like

0 thoughts