Téryho chata & Zelené pleso


Ahoj, cestovatelé! Konečně jsem dala dohromady druhou várku fotek z Tater, tak pojďme na to :)
V sobotu jsme měli v plánu trek na Téryho chatu, kam jsem se neuvěřitelně těšila. Po odpočinkovém dni, kdy předpověď v horách slibovala přeháňky a hlavně bouřky, jsem se druhý den budila snad od pěti, jak jsem se nemohla dočkat (ano, děje se mi to i v pracovní dny, jsem divná). Taky proto moje první kroky z postele vždycky vedou k oknu, kde kontroluju počasí a oblačnost :D V sobotu ale hory nebyly vůbec vidět, takže stav si asi snadno domyslíte. No nic, nebylo to poprvé, co podmínky nebyly zrovna ideální, to nás ale nepřimělo ani přemýšlet nad tím, jestli to má cenu. Odpověď si taky snadno domyslíte. Na déšť jsme vždycky připravení (vlastně na jakékoliv počasí) a v batohu mám jak opalovací krém "padesátku", tak náhradní oblečení, pláštěnku a další teplé vrstvy na sebe. 


Rychle jsme se nasnídali, pobalili další jídlo do batohů a vyrazili k lanovce do Smokovce. Počasí se moc neměnilo ani když jsme vyjeli na Hrebienok. Tam nás čekalo vystoupení do mraků, takže jsme zabalili batohy do pláštěnek a rychle vyrazili po trailu naším směrem.
Taky se vždycky snažíte utéct dřív, než se dav turistů rozhodne, kam chce jít? 
Za pár minut dorazíte ke krásné scenerii vodopádů, kam směřuje i spousta zahraničních turistů - ti se jen vyfotí a otočí se zpátky k lanovce :) Další pokračování tedy bylo zase o pár lidí v patách chudší. Cestou k chatě jsme se okolím trailu vůbec nepokochali, protože jsme šli v jednom kuse v mlze. Naštěstí nepršelo a ani nebylo nějak zvlášť mokro, takže to nebylo zase tak nepříjmené, jak by se mohlo zdát. Vlastně jsem možná i radši, protože když jsem cestou dolů viděla tu nádheru okolo, bylo mi jasné, že výstup by nám zabral možná i dvakrát tolik času (no nefoťte to!) 
Po dvou a půl hodinách jsme konečně viděli cíl a i díky tomu, že se mraky začínaly pomalu rozpouštět a ukazovaly se první vrcholky okolních hor, umíte si představit mojí euforii. 
U chaty jsme si dali svačinu, odpočinuli si a já jsem pořád pobíhala s foťákem tam, kde zrovna nebyl mrak. A protože jsme celý výstup zvládli celkem rychle a sil bylo stále dost, rozhodli jsme se jít ještě o kousek dál. 


Celkem další dvě hodiny nám zabral výstup na sedlo pod Ľadovým štítem - je to pořád ta samá stezka, jdete zvláštní, až skoro měsíční krajinou kolem Modrého plesa a pak na pohled docela šílenou klikatou cestou podepřenou kůly až na sedlo. Ten výhled za to ale vážně stojí, díky převalujícím se mrakům to byla opravdu krásná podívaná na okolní štíty. 

Sestup k Téryho chatě a pak zpět k lanovce na Hrebienok nám zabral asi dvě a půl hodiny a to jsme chvílemi už vážně skoro běželi :) Po celém dni, kdy jsme měli v nohách pěkných pár kilometrů a stoupání, jsme tu poslední lanovku opravdu hodně chtěli stihnout :) To už byla vidět i panoramata okolí stezky, která vede celou dobu podél potoka a já jsem se zase musela několirát zastavit, abych si to v klidu prohlédla a nasála tu atmosféru. Teď už jsem mohla konstatovat, že výšlap na Téryho chatu je podle mě jeden z nejkrásnějších, které jsem absolvovala. Nemáte šanci se ani chvíli nudit, prodírat se nudným porostem a čekat na první výhledy, jak už to velmi často bývá. Tady je to prostě dechberoucí od samého začátku.


V neděli, která byla naším posledním dnem před pondělní cestou zpět do Prahy, jsme si užili už jen lehkou procházku na Zelené pleso, které je podle mě jedno z nejkrásnějších v Tatrách. Minulý rok jsme šli trailem ze Skalnatého plesa přes Veľkou svišťovku a stejnou cestou pak zpátky. Letos jsme si řekli, že když už jdeme na to samé místo podruhé, zvolíme aspoň jinou cestu. A po třech náročných dnech i o dost jednodušší. Zaparkovali jsme a jen s pár věcmi v batozích jsme se vydali lesní cestou, která se pak změnila v trail s výhledem na okolní hory. 
Dohromady nám to tam a zpět dalo zase nějakých 20 kilometrů (nechápu, jak to vývojáři map počítali, v aplikaci mi to ukazovalo 7,7 kilometru jednu cestu :D), už to ale nebyla žádná hrůza na převýšení, takže jsme šli celkem v klidu. A stihli si i povídat :D 


Po roce opět na místě činu nám to letošní Slovensko vyšlo úplně nádherně. Počasí na jedničku, stihli jsme vše, co jsme chtěli plus něco navíc, přivezli si bolavé svaly a spoustu krásných zážitků. Pokud snad někdo ještě váháte, jestli vážit cestu do Slovenských hor, řeknu vám jen jedno - zkuste to a uvidíte sami.
Krásný zbytek víkendu!

V.




























CONVERSATION

0 thoughts:

Okomentovat

Back
to top