Vilsalpsee & Eibsee


Ještě jste se neupekli? Pokud ne, tak se můžete aspoň malinko zchladit pohledem na hory! A pokud ano, tak... už vám pomůže asi jen vlézt si do mrazáku :) Každopádně, minulý víkend jsme se na otočku vydali užít si trochu "normálních" teplot do Alp. Byla to opět hurá akce, kterou jsme vymysleli ve středu večer (teda můj kluk vymyslel) a vyráželi jsme v sobotu v 6 ráno. Předpověď říkala 15 stupňů a déšť. Ano, nad celým pásem Alp od Švýcarska až po Vídeň to byl jeden velký mrak, takže super. Nebylo ani kam jet jinam (rozuměj tak, abychom tak byli za pár hodin a druhý den nemuseli vyrážet zpátky do Prahy v 5 ráno), kde by byla situace lepší. Navyklá na pražské teploty jsem přibalila dlouhé legíny a ještě jednu mikinu, ujistila se, že mám pláštěnku a šla radši spát.
Cestou nám samozřejmě asi dvě hodiny pršelo tak, že stěrače skoro nestíhaly a já už jsem si představovala, jak večer suším ty promáčené věci na palubce auta. Počasí se postupně začalo zlepšovat, takže když jsme v poledne parkovali ve vesničce Tannheim, bylo sice pod mrakem, ale jinak moc příjemně. Oblékli jsme se, přibalili vodu a pár tyčinek a vyrazili jsme k Vilalpsee.


Jezero je slabou půl hodinku pěšky od vesnice a je prostě kýčovitě alpsky krásné :) Průzračná voda a hory okolo, tomu se žádné moře nevyrovná. Náš hike měl ale cíl úplně jiný. Udělala jsem pár fotek a vydali jsme se po trailu dál. Za chvilku začalo docela prudké stoupání a na mě se začal podepisovat nejspíš divný tlak a dusno. Takhle náročný výstup jsem nezažila hodně dlouho! Co chvíli jsme odpočívali a rozdýchávali pár výškových metrů. Když jsme došli k jezeru Traualpsee, které bylo už jen kousíček od Landsberger Hütte, začal se přes okraj přehrady valit mrak - větší romantiku jsem snad nezažila :) Najednou nebylo vidět vůbec nic, vedle vás chata u jezera, která v tu chvíli vypadala jako z nějakého filmu a všude okolo cinkání zvonců. A spousta krav, protože přesně přes jejich pastvinu se musí projít. No, nebudu říkat, že jsme focením zvířat nestrávili snad hodinu :D
Když jsme došli nahoru na chatu, trochu si odpočinuli a usoudili, že nám to ještě nestačilo a že máme ještě dost času. Rozhlédli jsme se kolem a z té přehlídky kopců s křížky si stačilo jen vybrat. K autu jsme přišli okolo 9 hodiny, v plánu bylo najít klidné místo na spaní, uvaření večeře a pak už jen dát si nohy nahoru.


Musím říct, že nejkrásnější na tomto treku bylo, že jsme cestou potkali asi tak 5 lidí. Nevím, jestli to bylo počasím, kdy nebylo jasno a teplo, nebo jsme se zrovna trefili do nějakého termínu nevím čeho, kdy všichni tráví čas jinde... ale bylo to skvělé. Co mi osobně totiž dokáže neuvěřitelně otrávit náladu a zážitek z místa, je spousta lidí. Což se bohužel přesně stalo druhý den, kdy jsme měli cestu okolo tolik navštěvovaného Eibsee.
Jezero je to nádherné, výhled na okolní vrcholky a Zugspitze taky, ale ty davy? Popošli jsme kousek po stezce, ktera okolo jezera vede, udělali pár fotek, chvíli si sedli na klidné místo a za slabé dvě hodiny jsme už byli v autě a pokračovali v cestě domů.
Upřímně, tyhle procházky okolo jezer mě moc neberou. Když už někam jedu, těším se nejvíc na to, že se budeme hodit šplhat do kopce, abychom si pak dali zasloužené pivo na chatě a po devíti hodinách na nohou padli do spacáku skoro mrtví. A teď jsem se o tom znovu přesvědčila.


Stejně ale závidím všem holkám ty fotky u jezer/vyhlídek/fjordů ve skvělém outfitu, s rozevlátými vlasy a kloboukem. Já totiž se svými potřebami se fyzicky odrovnat a překonávat samu sebe vypadám vždycky jako rusalka, co se týden nemyla a od kolen dolů je nejspíš od bláta (v lepším případě).
Tak výletům zdar!


V.




















CONVERSATION

0 thoughts:

Okomentovat

Back
to top