Fall in Dolomites

By Veronika - 8:30


Dobré ráno, moji milí! Jak se máte? :)
Dnes mám pro vás pár fotek z podzimních Dolomit, kam jsme se letos už podruhé vydali. První návštěva začátkem května nám tolik učarovala, že už cestou domů bylo jasné, že se na jih vydáme ještě jednou.
Tre Cime je rozhodně jedním znejkrásnějších a také nenajvštěvovanějších míst v italských Dolomitech. Není se čemu divit, až k téhle kráse se totiž pohodlně za 30 euro dostanete autem. To je ale taky nevýhoda, protože počet lidí, které tu v sezoně potkáte, se rovná Václaváku v sobotu odpoledne. Pokud se chcete davům alespoň částěčně vyhnout, je nejlepší vyrazit na východ slunce brzy ráno, nebo pak naopak večer před západem. To už potkáte jen pár opozdilců.
My jsme přijeli kolem 2 hodiny na parkoviště, takže západ slunce byl jasný plán. Vyrazili jsme pomalu po okružní stezce vedoucí kolem celého masivu Tre Cime a vychutnávali si ten pocit, že se nebrodíme sněhem jako na jaře :) Fotili jsme, zastavovali a kochali se výhledy snad každých sto metrů. Po asi dvou hodinách jsme došli k chatě po vrcholkem Monte Paterno, kde jsme si dali svačinu a já jsem děkovala nevím komu, že jsem nezapomněla vzít opalovací krém - poslední zářijový víkend se totiž vydával spíš za červencový. Na nebi nebyl ani mráček a my jsme si užívali pohled na hory před námi.


Po nějaké chvíli jsme se vydali ještě kousek dál - chtěli jsme zachytit Tre Cime osvětlené zapadajícím sluncem. Došli jsme na vrcholek asi kilometr za chatou, odkud byl dokonalý výhled. A taky jsme tam nebyli sami :) Strávili jsme asi hodinu focením, pozorováním západu a bylo až neuvěřitelné, jak se  každou minutu měnila atmosféra krajiny. K autu jsme došli už za tmy, kdy se na nás z nebe dívalo jen milion hvězd.

Druhý den jsme se vydali na výšlap k jezeru Sorapis. Cesta byla docela náročná, ale výhled opět stál za to. I když díky dlouhému a suchému létu bylo jezero o poznání menší, než obvykle, nepřestanete žasnout nad barvou jeho vody. A taky nad množštvím lidí, kteří obsazují snad každé volné místo. Pokud si ale dáte tu práci a věnujete pár minut výstupu několika málo metrů, budete si moct užít chvilku klidu nad úrovní jezera.


Po dvouhodinovém sestupu zpátky k autu jsme nad kávou přemýšleli, co bychom ještě stihli v neděli ráno vidět, abychom využili opravdu všechen čas. Jako obvykle jsem zabrousila na instagram a díky lokalizaci jsem narazila na fotku od Lago di Carezza. Bylo od nás sice hodinu a půl jízdy, ale jiný plán na večer jsme neměli a tím pádem to na druhý den nebude znamenat zdržení. Rozhodnuto bylo docela rychle.
Zaparkovali jsme a kolem 10 padli do spacáků, s budíkem nastaveným na 6 hodin. Přesto, že jsme hory nad jezerem nestihli úplně ideálně, měli jsme docela štěstí - po pár minutách, kdy jsem udělala asi pět fotek, mrak zahalil hory úplně dokonale. Ani za hodinu se situace nelepšila, tak jsme trochu smutní nasedli do auta a vydali se zpátky do Prahy. Alespoň ale máme tip na místo, kam se můžeme zase jednou vrátit :)


Co vy a Itálie, jezdíte do hor, nebo raději k moři? Pokud máte nějaké místo, které rozhodně stojí za návštěvu, podělte se :)

V.












  • Share:

You Might Also Like

0 thoughts