Žijte.

By Veronika - 21:16


Sněží. Krajina okolo je do posledního centimetru pokrytá bílou peřinou. S každým krokem se propadnu o pár centimetrů a slyším praskavý zvuk, který mě neskutečně uklidňuje. V zimním tichu slyším jen svůj vlastní dech a kroky, a tak mám před sebou ještě několik kilometrů jen se svými myšlenkami. 

Říkám si, proč tolik řešíme názory ostatních. Dobrovolně se necháváme omezovat tím, co si o nás myslí jiní a jejich názory tak stavíme před naše vlastní. 

Je normální, že se snažíme dostat ze sebe sama to nejlepší a co nejvíc. Vše ale začíná postrádat smysl ve chvíli, kdy pro naše činy hledáme spouštěcí motor jinde než ve vlastní motivaci. Jak dlouho mi může vydržet nadšení do něčeho, co vlastně nevychází ze mě? 
Mám štěstí, že mám kolem sebe tolik lidí, kteří mě motivují k tomu být lepším člověkem. Lepší kamarádkou, sestrou, dcerou, manželkou. Pořád bychom ale měli myslet na to, abychom se nesrovnávali až příliš a nekladli si tak nesplnitelné cíle.


Stejně tak bychom neměli se svými rozhodnutími otálet a odsouvat je na "až pak". Kolikrát už jsem to udělala, že jsem něco chtěla, ale pořád měla pocit, že není vhodná doba, že musím ještě stihnout něco jiného před tím, že nemám dost času/peněz/odvahy... Ne. Jediné, co mi chybělo, byla motivace a to správné nakopnutí. Takové to kdy si řeknete, že prostě už nechcete čekat na "vhodný okamžik". Přijde vůbec někdy? A poznám ho? Co když si ho uvědomím až když bude pryč? A já budu zase sedět doma a říkat si, že tu nejlepší chvíli jsem zaspala. 
Není to tak dlouho, kdy jsem si řekla, že s tím je konec. Chtělo to notnou dávku sebereflexe a trochu sobectví, hodně sebeovládání a než jsem si na ten nový styl myšlení zvykla, musela jsem si několikrát opakovat, že to nakonec dělám jen sama pro sebe. 
Dalším důležitým bodem v tomhle nastavení mysli bezesporu je i to, že se vykašlete na to, co na vaše rozhodnutí řeknou ostatní. Když to řeknu úplně stroze - co je komu do toho? Každý dokáže někoho odsoudit, radit mu, mít tisíc argumentů pro to, že to udělal špatně a měl to udělat radši jinak. Je to ale váš život a to si musíte uvědomit. Zodpovídat se nakonec budete jen sami sobě a jak se říká, litovat můžete jen těch činů, které jste neudělali. 


Až si uvědomíte, že chcete totálně překopat svůj přístup k životu a začít využívat příležitostí, které kolem sebe máte každý den tolik, uvědomte si taky co, že žádná cesta není ta správná nebo špatná.



Nikdo nemáme patent na rozum a to, co si sami vezmeme ze svých vlastních zkušeností, nakonec můžeme jen zúročit a těžit z toho ve svůj prospěch. 


Zkoušejte. Vyhrávejte. Padejte na pusu. Žijte. 

Všechno to k tomu patří a hlavně, nenechte se nikdy odradit. Vždycky se kolem najde škarohlíd, který sám sedí jen doma na zadku a hledá výmluvy. Vy můžete hledat způsoby a to je mnohem lepší, ne? Obklopujte se jen takovými lidmi, kteří vás podporují a těší se z úspěchu s vámi. A takové lidi, kterým se nemusíte obhajovat. Ti nejlepší to pochopí sami. 

A víte, co je na tomhle úplně to nejlepší? Je to silně návykové, takže... začnete hned? :)


















  • Share:

You Might Also Like

0 thoughts