Balkán - Mostar and Theth

By Veronika - 9:02


Protože mám asi 500 už vytříděných fotek, budou z našeho dvoutýdenního cestování po divokém jihu aspoň čtyři články :D
O Balkánu jsme mluvili taky už nějakou dobu a na bucket list se tak dostalo hned několik míst. Jak už to tak bývá, k definitivnímu rozhodnutí jet zrovna jižním směrem došlo celkem nenásilně po shlédnutí několika videí na instagramu :) Že máme rádi destinace, ke kterým má naprostá většina lidí předsudky nebo toho o nich moc neví, už jsme si zvykli. Oficiálně ateistická země s majoritou muslimů na jihu Eropy ale překvapila i nás. A jen pozitivně.
Tyhle řádky ale chci věnovat prvním dnům a zastávkám - v bosenskému Mostaru a albánské vesničce Theth. Když pominu, že jsme v Bosně uplatili policistu dvaceti eury, byla cesta vlastně nezajímavá. Zajímavé ale bylo to, jak si pán o úplatek řekl. S tím jsem se nesetkala ani doma v Česku, v zemi korupcí prolezlou (alespoň podle někoho). Když nám strážník oznamovall smyšlený přestupek, řipadala jsem si jako za komunistů, které jsem nezažila. Lovila jsem bankovku z peněženky a podávala ji člověku v uniformě, který si dal moc záležet na tom, aby ho nikdo neviděl, když si ji dává do kapsy. No, asi tahle konfrontace zkrátka musela přijít. Po chvíli jsme se nad tím pousmáli s tím, že máme aspoň historku pro kamarády.

Do Mostaru jsme dorazili chvilku po poledni a v plánu jsme měli jen krátkou zastávku s tím, že si projdeme centrum a uděláme pár fotek. Kromě klasické zastávky u mostu ve staré části města, jsme se prošli i o kousek dál z centra a mohli si tak "užít" pohled na polorozpadlé a rozstřílené budovy hned vedle nových a krásných sídel. Pozůstatky války jsou stále patrné a určitě nejsem jediná, v kom to zanechává zvláštní pocit. I přes to má Mostar určitě co nabídnout a pokud přes něj budete mít někdy cestu, zastavte se a udělejte si procházku. Co mě ale zároveň těší na Balkáně obecně je fakt, jak vedle sebe klidně fungují dvě různá náboženství - muslimové i křesťané se potkávají na ulici, chodí spolu do hospody a mešity jsou často hned vedle kostelů. Kdybyste nevěděli, že více než polovina lidí, které potkáte, jsou muslimové, nenapadlo by vás to. Není to na nich totiž vidět a nijak nnedávají najevo ani to, že byste vy byli odlišní.


První den v Albánii jsme se ubytovali ve městě Shkodër na severu země kousek od hranic. Strategicky blízko do našeho prvního cíle, vesničky Theth v údolí albánských hor. Ráno jsme tedy zabalili krosny a vyrazili. Cesty v Albánii jsou různé, od perfektních dálníc až po prašné vyježděné cesty, keré jsou klidně jedinou komunikací vedoucí do vesnice. Do Thetu vede zčásti asfaltka, kterou se serpentinami dostanete do úctyhodných nadmořských výšek, aby najednou skončila. Horší je, že podle mapy máte před sebou ještě 15 kilometrů cesty, které budete muset absolvovat v trochu jiném jízdním stylu. Naštěstí jsme byli připraveni a zvolili jsme auto, které si s terénem poradilo :) Cesta se klikatila, mizela a objevovala se v mracích, minuli jsme několik jeepů místních průvodců s turisty a po dalších skoro dvou hodinách jsme konečně dorazili do vesnice.


Původně jsme počítali na cestu 2 hodiny, ve výsledku to ale byly téměř tři a půl hodiny, s čímž zkrátka musíte kalkulovat při cestě zpět. Časový plán se nám díky tomu trochu rozpadl a bylo jasné, že zpátky musíme jet ještě za světla. Rychle jsme tedy přezuli pohorky, popadli batohy a vyrazili k vodopádu, který byl i naším cílem pro tento den. Prošli jsme vesničkou kolem ikonického kamenného kostelíku, v rychlosti se podívali na Kulla, neboli věž krevní msty, která je v Albánii stále praktikována, a napojili se na trail. Cesta k vodopádu trvá jen asi 30 minut lehkým terénem, od rozcestí jsou to asi dva kilometry. Ideální, pokud potřebujete stihnout projet zpáteční cestu hrůzy ještě za světla. Vodopád jsme si užili, stejně jako většinu krásných míst, bez lidí. To je vážně nejvíc, to vám řeknu :) Vždycky si vzpomenu na ty zástupy lidí na Sněžce a musím se pousmát. Neobjevená místa ještě existují!


Zpátky jsme se zastavili na pivo u pána, kerý má, na místní poměry, hospůdku u rozcestí k vodopádu.  Výhled z terasy na údolí byl úžasný a k pivu jsme dostali i domácí klobásu. Pohostinnost je jedna z věcí, které jsou pro Albánce typické. Přesto, že sami většinou nemají nazbyt, rozdělí se s vámi.
Údolí Theth má své kouzlo - zapomenutá vesnička, do které se dostanete jen po šílené cestě a několika hodinách v autě, nabízí neuvěřitelný kontrast v tom, jak lidé mohou v 21. století žít.

Další den jsme se podívali k jezeru Komani a ve středu byl v plánu výšlap na Golem Korab. Tak zase příště :)

V.


















  • Share:

You Might Also Like

0 thoughts