Itálie - Passo Giau a Alpe di Siusi

By Veronika - 8:00


Jak jste si užili Vánoce? Doufám, že přesně tak, jak jste si přáli :) Ještě před svátky jsem měla připravený tenhle článek, tak se pojďme na chvilku přenést ještě do začátku prosince.
První adventní víkend jsme se rozhodli oslavit stylově, ve sněhu :) Opět jsme měli možnost využít k dopravě a bydlení na celé čtyři dny auto, ve kterém to celé bylo víc než příjemné. Zvlášť v zimě opravdu ocením teplo hlavně ráno, když se musím vysoukat z vyhřátého spacáku. To se pak počítá každý stupeň navíc. Díky Mercedesu s vestavbou Westfalia jsme si vážně užívali! Luxus v podobě pohodlné postele, kterou uděláte ze sklopené zadní řady během minuty nebo tekoucí voda na mytí nádobí? Checked. S takovou se už opravdu dá krásně cestovat za jakéhokoliv počasí. A kam jsme se tedy vydali za sněhem tentokrát?


Volba padla na severní Itálii a milované Dolomity. Ve středu večer jsme vyjeli z Prahy s tím, že dojedeme kam to půjde, přespíme tam a ráno už jen dojedeme do prvního cíle. Spali jsme u pastviny pár minut od hranic mezi Německem a Rakouskem a druhý den jsme tak opravdu jen přejeli do Itálie.
Okolí Cortina d'Ampezzo je nádherné a díky četným přejezdům přes vrcholky hor si tak můžete užívat nejkrásnější výhledy a zkrátka i cesta je v takovém prostředí cíl. My jsme využili odpoledne procházkou po městě a teplým jídlem, počasí moc nepřálo a hlavně se brzy stmívalo, což je bohužel nevýhoda cestování a poznávání míst v zimě. V obchodě jsme pořídili pár nezbytností (čti italské časopisy o módě, které jsou mými tradičním suvenýry a samozřejmě lahev dobrého vína). Díky lednici jsme tak s sebou mohli mít opravdu kus domácnosti :)
V pátek jsme měli v plánu přejezd Passo Giau, které je známé až kýčovitou krajinou, kterou se vine silnice. V té spoustě sněhu, okolních horách a modrém nebi jsme si vážně připadali jako v nějaké pohlednici v letáku z cestovky. Vyjeli jsme k Rifugio Passo Giau, nasnídali se, sbalili krosny a sněžnice a pomalu se vydali vyšlapanou cestou ke stezce k Cinque Torri. Sněhu bylo tolik, že cesta samozřejmě nebyla vůbec vidět a i proto, že Italové jsou ve značení trailů hodně svérázní, mohli jsme jen odhadovat, kudy stezka vede. Vždy ale máme stažené offline turistické mapy. Šli jsme tedy zhruba značenou cestou s tím, že uvidíme, kam dojdeme. Podobnou situaci už jsme zažili na Tre Cime, kde nás v květnu "překvapila" taková spousta sněhu, že jsme raději cíl cesty o něco zkrátili a nešlli až k chatě, kam jsme původně plánovali. Tentokrát jsme ještě zažívali první zkušenost se sněžnicemi, takže to pár minut přece jen trvalo, než jsme se sžili a přišli na to, jak na ně :) Nakonec jsme po asi hodině a půl focení a hledání přesné trasy došli k rozcestí Forame, odkud bylo Cinque Torri krásně vidět. Vzhledem k tomu, že se začalo zatahovat a nebyli jsme díky sněhu schopni odhadnout, jak dlouho by nám cesta k horám trvala, rozhodli jsme se vrátit. Cestou zpět už začalo i foukat a když jsme se u auta vyzouvali, místní lyžaři už balili paraglidy za sněžení a větru.


V sobotu mělo být nejlepší počasí a tak jsme se rozhodli pro návštěvu Alpe di Siusi. Po chvilce hledání a zajížďce jsme zaparkovali na parkovišti, oblékli se a už si to mašírovali na protaženou cestu. Parkovali jsme zadarmo na posledním parkovišti úplně nahoře a to jen díky tomu, že jsme opět byli úplně mimo sezónu. Sice jsme ušetřili na parkovném vlastně všude, na druhou stranu nám dalo docela dost práce najít otevřenou restauraci nebo obchod s potravinami. Vždy se to nakonec povedlo, ale byl to boj, to vám řeknu :) Procházka kolem ikonických štítů byla prostě úchvatná. Slunce hřálo, vše bylo pod sněhem a nikde nikdo. Vždy si říkám, jak mám ráda rozdílnost hor v různá roční období, konkrétně toto místo jsem z instagramu znala jen v létě nebo na podzim. Na vrcholku nejbližší sjezdovky, kam jsme museli po svých, protože lanovka nejezdila, jsme si dali něco k jídlu a pomalu se vydali zase dolů ještě si trochu užít toho počasí a pak pomalu zpátky k autu.


Vzhledem k poloze je tenhle kout Dolomit velmi dobře dostupný, jede se vlastně celou cestu po dálnici a tak se to dá z Prahy stihnout za 6 hodin. My jsme nakonec dorazili domů v sobotu v noci a upřímně jsem byla ráda, že jsem si po třech dnech i trochu odpočinula jen tak doma a měla čas na úklid a vánoční výzdobu bytu :)

Co vy, máte oblíbené místo, na které se rádi vracíte? Město, zemi, nebo hory? :)

V.


  • Share:

You Might Also Like

0 thoughts