Itálie - Milano, Bergamo

By Veronika - 8:00


Naší poslední a nejdelší zatávkou v povánoční Itálii bylo Miláno. Město, které jsem navštívila před více než dvěma lety, se mi zapsalo do paměti hodně tučným písmem. Tehdy byl začátek léta a s kamarádkou nás čekal úžasný prodloužený víkend v severoitalské mecce módy. Muž se mnou tehdy odmítl letět a i když jsem byla nejdřív ráda, že si užijeme holčičí víkend, pak mě to mrzelo a měla jsem šílenou potřebu zážitky a pocity sdílet (máte to taky tak? :)) Při našem letošním, tedy vlastně už loňském plánování novoročního výletu bylo Miláno jedním z hlavních bodů. Osobně na místa ráda jezdím ideálně dvakrát - poprvé jsem totiž ze všeho tak vykulená a lítám od jednoho ke druhému a nestíhám si to vlastně pořádně užívat a vnímat :D a podruhé už většinou vím, kam chci jít, vím jak se tam dostat a co naopak s klidným srdcem vynechat a celkově je to takové klidnější. Do Milána jsem se díky tomu těšila úplně stejně, jako bych tam jela prvně.


Z Florencie jsme přijeli v neděli večer a stihli se už jen ubytovat a skočit do blízkého obchodu pro věčeři a lahev prosecca. V pondělí ráno jsme po snídani vyrazili do centra. V metru jsme koupili třídenní jízdenky (které se vám opravdu vyplatí a i na naše poměry jsou levné) a mohli jsme jet. Jako první jsme u Duomo koupili vstupenky do katedrály - brali jsme tu nejlevnější variantu, tedy s výstupem po schodech na střechu a tu vám i doporučuji, schodů totiž opravdu není moc a dá se to v klidu zvládnout i v kožichu a hlavně bez fronty u vstupu. Vstupenky bych poradila platit kartou, nebudete tak muset čekat tu šílenou frontu venku :) Čekající lidi dostávali od hostesek lístečky s pořadovými čísly, pro platbu kartou a self-order ho nepotřeujete. Z toho jsem usoudila, že jsem těch osmsetšedesáttři lidí venku snad nepředběhla :D Po tomto výkonu se nám zachtělo cappuccina a cornetta, a tak jsme vyhledali první kavárnu a za pár minut už labužnicky mhouřili oči a pomlaskávali nad tou skvělou kombinací chutí. Vstup do Duomo jsme měli naplánovaný mezi 11 a 13 hodinou a tak ještě zbyl čas na rychlé nahlédnutí do obchodů, ehm :D Do Itálie jsem totiž jela s předsevzetím odvézt si kabelku a to si žádalo náležitý research, že.


Za návštěvu rozhodně stojí bývalá pevnost a v dnešní době už jen atrakce a muzeum Castello Sforcesco v parku Sempione. Je to jedna zastávka metrem anebo pěkná a nikterak dlouhá procházka ulicí plnou obchodů, restaurací a gelaterií. Arco della Pace, inspirovaný pařížským Vítězným obloukem na druhé konci parku je krásným kouskem historie, u kterého rozhodně nenajdete zástupy turistů a prostor pro pěkné fotky tak je víc než velkorysý. Na italských městech se mi obecně líbí přítomnost a zachovávání původních bran do starého centra, člověk si tak hezky uvědomí, jak a kam se stihl za pár století roztáhnout. V restauraci kousek od parku jsme si dali jak jinak než výbornou neapolskou pizzu a pak se pomalu vydali přes část Brera zpět na metro.


Návštěvě nemohl opět uniknout ani doslova monumentální Cimitero Monumentale, které ve vás zanechá jedinečnou vzpomínku. Možná si řeknete, co na hřbitově, ale... no, posuďte sami. Část Navigli a její pověstné kanály jsme také nemohli vynechat. Já jsem razantně odmítla dát si v Itálii kebab a tak jsem pozorujíc napchávající se spolucestovatele trpělivě čekala na svojí chvíli, kdy si objednám lasagne bolognese. A vino, per favore! Kanály nebyly zdaleka tak obsypané lidmi, jako tomu je v letních měsících, věřím ale že v průběhu večera se to mohlo rychle změnit. I v tu chvíli zavřené restaurace lákaly na oslavy capodanno, tedy nového roku, který jste si mohli užít v prostředí stylově podobném Benátkám a jejich typickým mostům.


Poslední den jsme věnovali vyjížďce za město a za zhruba hodinku jsme už parkovali na malinkém parkovišti kousek od starého centra Bergama. Centrum je malinké a projít ho netrvá příliš dlouho, my jsme měli v plánu se trochu projít, dát si zmrzlinu (ano, i v lednu) a cappuccino a do tmy být zpátky v Miláně.  I tak jsem ale ráda, že jsme se do Bergama podívali, určitě stojí za návštěvu.

Týden v Itálii utekl jako voda a my jsme po 7. hodině ráno už seděli v autě a pomalu se vydávali zpět do Prahy. Za poslední roky jsem tu byla několikrát a spolu se Skandinávií je stát na Apeninském poloostrově mojí nejoblíbenější destinací. Hory i moře, léto i zima, prostě všechno hned u nosu. Jo, tady by se mi líbilo. Užijte si fotky! :)

V.




  • Share:

You Might Also Like

0 thoughts