Don't worry, be happy.

By Veronika - 8:00



Znáte to, jak máte šílenou chuť na nějaký "nový začátek"? Jak ho úplně potřebujete? A řídíte se vždy svými pocity a intuicí?

Věřím na znamení a nevěřím na náhody. 

Tolik věcí v životě se mi stalo díky tomu, že mě na poslední chvíli "něco" svedlo jiným směrem. Nejela jsem tam, kam jsem měla v plánu, nerozhodla jsem se pro to, co mi říkal rozum... a vždy se mi to vyplatilo. Nikdy jsem ještě nelitovala toho, co jsem udělala, pro co se rozhodla. A sama nevím, jak je to vlastně možné.
Obecně lze říct, že jsme racionální a řídíme se rozumem. Než něco začneme nebo změníme, zvažujeme možnosti a rozhodujeme se. Ptáme se nejen sami sebe, ale i partnera, přátel, rodiny. Na to nejdůležitější ale většinou zapomínáme - na vlastní intuici. Na ten vnitřní hlas, který nás nabádá a díky kterému celý tenhle kolotoč "pro a proti" vůbec začne.


Je správné dělat kompromisy a ustupovat ze svých požadavků. To ale nesmí znamenat kompromisy v pocitu štěstí. Ten by měl být stoprocentní. 

Nejspíš každý někdy v životě pocítí, že už má všeho dost. Že kvůli práci nežije vlastní život a ten mu tak protéká mezi prsty. Že v soužití s partnerem není stoprocentně šťastný. Že ho nějaká činnost nenabíjí, ale vyčerpává. Pokud se už několik dní předem stresujete tím, co má přijít, nejspíš vám něco napovídá, že to není cesta ke štěstí. A vy to stejně uděláte. Světe, div se, ale ani práce by ve vás neměla vzbuzovat pocity úzkosti a měli byste se do ní (a na ni) těšit. Přece jen, spočítejte si sami, kolik hodin ročně v ní strávíte a srovnejte to s časem, který za stejné období strávíte s partnerem nebo doma a děláte věci, ze kterých máte radost. Šílený, že? Jo, já vím.

Co s tím? Pusťte ke slovu svojí intuici. 

Odpojte předsudky, vykašlete se na škatulky a upřímně si řekněte, co byste udělali, kdybyste mohli cokoliv. Nejspíš vám na mysl přijde něco úplně jiného, než to, co skutečně budete zítra dělat. A není to škoda? Kolotoč stresu se pomalu roztáčí. Ne nadarmo se říká, že bychom každý den měli žít tak, jako by byl náš poslední. Jen to je totiž cesta k tomu nezastavit se za několik let a neříct si, že jste vlastně vůbec nestihli to, co jste chtěli. Že jste se hnali za tím anebo oním, upozadili svoje vlastní potřeby a touhy a dělali to, co se od vás očekávalo.

Zbystřete svoje smysly a vnímejte víc znamení okolo sebe. Nic se neděje jen tak a to, co se vám nedaří nebo naopak daří, vám neustále sděluje, kam byste měli směřovat. Poslouchejte svoji intuici a nesnažte se za každou cenu prosazovat svůj rozum. Tímhle přístupem paradoxně někdy ztratíte víc, než získáte.











  • Share:

You Might Also Like

0 thoughts